Buchverlag Werner Imhof

Werner Imhof

AKTUÁLNĚ: Když popírači Corony nebo dokonce řidiči dieselových vozů v současnosti zneužívají symbol židovské hvězdy, aby se označili za společenské vyvrhele, je mi z toho zle. Každý, kdo srovnává holocaust, tovární vraždu šesti milionů zcela nevinných lidí, s mimořádně rozumnými opatřeními proti pandemii nebo naprosto nezbytnými opatřeními proti hrozící klimatické katastrofě, potřebuje buď naléhavou psychiatrickou léčbu nebo - pokud je při smyslech - musí být trestně stíhán.

DĚLAT KNIHY JE MOJE VÁŠEŇ!

Že mám zájem o tolik věcí, je důvodem, proč jsem prošel tolika povoláními a funkcemi. Ne všechny jsem vykonával jen pro můj zájem, částečně a jednoduše i kvůli potřebě vydělat si na živobytí.

V časové posloupnosti vyjmenuji ty nejdůležitější: záchranář zdravotnické služby, pošťák, vysokoškolský asistent, učitel, ghostwriter, novinář, řidič kamionu, programátor, redaktor, korektor, dokumentarista, archivář, vedoucí oddělení, vydavatel knih, finanční specialista, vydavatel novin, tiskový referent, kulturní manažer, člen představenstva česko-saského ekonomického fóra, jednatel pokrývačské firmy, historik, zahraniční korespondent, překladatel, správce ubytování, účinkování v roz-hlase, režisér, scenárista. K tomu publikování, semináře a přednášky o historii a politice, o českých dějinách, historické hledání stop a památkové prohlídky.

Rok 1989 změnil můj život natrvalo. Zprvu mě ze zvědavosti, jako politicky zainteresovaný člověk a historik, lákaly „výzkumné cesty“ na východ. Byl to pocit, že vedle mě dochází k historickému zlomu, jehož význam by mohl být srovnatelný pouze s francouzskou revolucí – takže jsem tam musel být. Poprvé jsem slyšel o České republice v souvislosti s Pražským jarem. Tehdy mi bylo osm let. Dodnes si pamatuji, jak rodiče plakali, když tanky projížděly Prahou v srpnu 1968. Pak Franz Kafka. O jeho díle jsem dělal závěrečnou zkoušku z literatury. Dodnes se vracím k němu a k Václavu Havlovi.

První kniha, kterou jsem vydal jako nakladatel v roce 1994, byla interpretace Havlových dopisů z vězení jeho ženě Olze. Následovala kniha o Janu Ámos Komenském. V tomto roce jsem se zároveň přestěhoval z Německa do severních Čech. Přiznávám, že tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitoval.